Načítám…
Příběh Jirky Lva, hráče ligy, který dokázal zhubnout 42 kilo za 2 roky

Příběh Jirky Lva, hráče ligy, který dokázal zhubnout 42 kilo za 2 roky

11. Leden 2023

S radostí se s vámi podělím o rozhovor, který jsem dělala s Jirkou Lvem, brněnským hráčem badmintonové ligy. Jirka bojoval celý život s váhou a v době před covidem se rozhodl změnit život. Za 2 roky práce zhubnul 42 kilo. Seznamte se s jeho příběhem..

Zdravím všechny sportovce a všechny, co si budou číst rozhovor o mně a mém životním příběhu. A teď už k otázkám, co si na mě Terez připravila.

1) Jak ses dostal k badmintonu?

K badmintonu jsem se dostal, když mi bylo 11 let. Mamka tehdy pracovala pro velkoobchod, který zásoboval malou samoobsluhu v Brně v Jehnicích, kterou vlastnil Ladislav Vorel (který mě i trénoval a provádí celou dobu, co se věnuji badmintonu). Jelikož jsem v té době stále hledal nějaký sport na svůj volný čas, tak mě mamka přivedla na trénink. Nikdo v tu chvíli netušil, že se badminton stane moji životní vášní a náplní života. Začal jsem chodit pravidelně na tréninky, sice mi nějakou chvíli trvalo, než jsem ho začal mít rád, ale pak jsem mu propadl. Bohužel jsem žádných velkých úspěchů nikdy nedosáhl, ale měl jsem možnost za dobu, co jsem hrál za Jehnice, poznat několik úžasných hráčů, nebál bych se označení hvězd českého badmintonu. V době, kdy jsem byl v klubu, jsem mohl sledovat, jak vyrůstá a rozvíjí svůj talent Adam Mendrek, který mě už ve svých 11 letech porážel. Musím přiznat, že to byla hodně hořká pilulka, když vás tak mladý hráč poráží jakoby nic. Dále jsem měl možnost trénovat s Kristinou Gavnholt a jejím mladším bratrem Milanem Ludíkem.

 A díky Laďovi, který několik let pořádal MMČR v Brně, jsem se stal i mezinárodním čárovým rozhodčím. A brzy mě snad čeká i můj první mezinárodní turnaj jako čárového rozhodčího ve Švýcarsku v Basilei.

2) Jak dlouho ho hraješ a jak dlouho hraješ VAŠI LIGU?

Badminton hraji už spoustu let. Na závodní úrovni jsem ho hrál 8 let, pak následovala asi 4 roky pauza, protože jsem nastoupil do práce, kde dělám na směny, takže nebyl čas na tréninky a na turnaje už vůbec ne. Pak přišel rok 2014 a kamarádka mi řekla, že se přihlásila do VAŠÍ LIGY. A tak mi to začalo šrotovat hlavou a přihlásil jsem se taky. Od té doby, tedy osmým rokem, hraji VAŠI LIGU.

Jirka vpravo v modrém tričku, leden 2016 

Reprezentace firmy s parťačkou na turnaji pro podporu ligy vozíčkářů, listopad 2019

Předskokan na MČR v badmintonu v Praze, květen 2022


3) Tvůj příběh je zajímavý v tom, že jsi neskutečně zhubnul. Řekni mi o tom víc - kdy ses rozhodl pro tento velký krok? Co bylo hnacím motorem? Za jakou dobu a kolik kg jsi zhubnul? Pomohla ti v tom nějak liga? Měl jsi krizi, kdy ses na to chtěl vykašlat?

Rozhodl jsem se pro zhubnutí těsně před dobou covidovou. Důvodů, proč jsem se rozhodl jít do tohoto velkého kroku, bylo několik. Ať už že jsem měl zdravotní problémy, přes to, že bych si chtěl najít partnerku a být tak atraktivnější, až po občasné rýpnutí od rodiny a kamarádů. Určitě by nikoho z vás pánové nepotěšilo, kdyby vám kamarádka řekla: Ty jo, ty máš větší prsa, jak já.

Výkrmna, srpen 2013


Byl jsem člověk, co si neupřel kousek salámu - tady a tamhle, pařížský salát ...do toho sladké nápoje. Neuměl jsem si představit pít obyčejnou čistou vodu. A zelenina a ovoce? To bylo pro mě sprosté slovo. Dopracoval jsem to do stádia, kdy jsem vážil 126 kilo, prášky na vysoký tlak, cholesterol.

Když se na to dívám zpětně, co jsem sobě prováděl, nejradši bych si dal facku. Následně jsem prodělal mononukleózu, někteří možná víte, že po ní následuje celkem přísná dieta. To bylo takové mé první seznámení se zeleninou. Sice jsem ji začal jíst, ale v hodně malém množství. Tehdy se moje váha trochu zlepšila, dostal jsem se na hranici 120 kilo.

A pak před dobou covidovou jsem se rozhodl do toho šlápnout a jít do boje se svým tělem. Už mě prostě přestalo bavit být ten hromotluk a zkoušel jsem hledat a našel jsem si aplikaci na počítání kcal (Yazio). Když jsem doma řekl, že chci držet dietu, rodinu to pobavilo a s tím jak jsem jedl dřív, mi nikdo moc nevěřil, ale podporovali mě v mém počínání. Hodně jsem sledoval pořady o hubnutí (Jste to, co jíte a Zhubni nebo přiber). Teorie by byla, aplikace a odhodlání taky. Tak jsem se do toho pustil. Aplikace mi neřekla, kolik čeho sníst, ale řekla mi, v jaké energetické hodnotě bych se měl pohybovat. Začalo tedy to, že vše, co jsem jedl, jsem vážil a zapisoval do aplikace.

Připravoval jsem si krabičky jídla do práce, vaření mě bavilo vždycky, ale teď jsem se to musel naučit jinak. Je to na začátku celkem otravné, ale když si stoupnete poprvé od počátečního vážení na váhu, zjistíte, že najednou už nesvítí číslo 120 kg, ale pouze 119 kg.

Vlevo oběd, vpravo oblíbená bílkovinová snídaně, že i jídlo v dietě může vypadat dobře



Mizející kila mi dodávala naději, že jednou budu hubený a že je můj sen reálný a na dosah ruky. Ale pak přišla doba covidu a vše se zavřelo a já měl své jídlo, které jsem pečlivě hlídal. Ale potřeboval jsem sport, který mi pomůže s tím lépe redukovat svoji váhu. Naštěstí jsem chodil celou dobu do práce a měl jsme pohyb v práci a využíval jsem volna na procházky. Kolikrát jsem používal váhu i jinde, abych se ujistil, že moje není porouchaná a váží správně. Když jsem po čase pokořil hranici 100 kg, rozhodl jsem se zkusit naučit se běhat. Moje sestra pracuje jako fyzioterapeutka, tak jsem s ní konzultoval, jaká je vhodná vzdálenost na to to zkusit. Začal jsem tedy na vzdálenosti 2 km, na které jsem se asi 10x zastavil, abych popadl dech. Po čase mi bylo jedno, jaké bylo počasí, jestli byl déšť, nebo bylo -10 stupňů, prostě jsem se oblékl, nazul boty a musel jsem jít.

Tím, že jsem mohl cvičit pouze doma a nebo běhat, jsem si splnil i cíl, že chci uběhnout půlmaraton, byla to moje nová závislost. Žádný zázračný čas to nebyl, ale pro moje vnitřní uspokojení to byla další splněná meta. První krize u mě přišla, když jsem byl na váze 93 kilo, 3 měsíce jsem se nemohl pohnout ani o trochu dál. Pak mi jedna kamarádka řekla, že když je zima, tělo si víc drží svoji váhu kvůli chladnému počasí. Přestal jsem tedy na to myslet a dál si jel to své jídlo a cvičení.

Pak se začalo oteplovat a já si stoupl na váhu a tělo se asi rozhodlo, že bude jaro. Po tom, co se vrátilo teplo se i po čase otevřely haly a já mohl jít i zpátky na kurt. Těšil jsem se jako malý kluk, byly to pro mě  druhé Vánoce. Ten pocit, že jsem na kurtu a vědět, že za chvíli budu moci opět hrát. Po kurtu jsem se pohyboval tak lehce, jako snad nikdy. Nová fyzička a hromady kil pryč mi dávaly novou vášeň k mému sportu.

Ale pak...tato euforie se rozplynula a přišla nesnesitelná bolest v rameni. Druhý den mi byla diagnostikována hypermobilita ramene, díky hubnutí jsem přišel o spoustu svalové hmoty na horní části těla. Byla mi doporučena stabilizační cvičení a posilování a na čas opustit badminton. Přišel jsem domů a měl jsem chuť vše zahodit a utišit svůj stres a bolest v jídle. Přiznám se, že jsem to na dva dny udělal, ale pak přišla morální kocovina a já se za sebe styděl, co jsem to udělal. Zvedl jsem se a šel jsem cvičit a pak ještě do posilovny. Potom jsem přemýšlel, co s badmintonem...odhlásit se z ligy a pak se vrátit. Nedokázal jsem stisknout tlačítko "Odhlásit se". Postupně jsem se naučil vyrotovat tělo při dlouhých úderech a smečích tak, abych ramenu odlehčil co nejvíc a vydržel jsem hrát celé zápasy. Stejně jsem vždycky odpadl a dalších několik dní byla moje ruka na hraní nepoužitelná, ale postupně se to zlepšovalo a já začal stoupat žebříčkem ligy nahoru.

Nakonec zkrácená covidová liga pro mě dopadla snem, ani jsem to netušil až když mi přišel email z ligy, že dostanu pohár za umístění v lize a budu v Síni slávy. Byla to moje pohádka, můj první pohár za 3. místo v lize. Dodnes si pamatuji, že když mi ho Terka předávala, měl jsem chuť brečet mnohem víc, než kdy v životě. I teď když si na to vzpomenu, mi vlhnou oči. Nebylo to ocenění toho, jak hraju, ale toho, co jsem dokázal a nejen já, ale i lidí kolem mě, co mi pomáhali. Počínaje mými kamarády jako psychickou podporou a pomocí s úpravou stravy na sportovní, přes moji užasnou sestru, která mě dodnes učí, jak s novým tělem pracovat a cvičit. A největší dík patří mojí mamince, která se mnou přešla na stravu s malým množstvím masa a jíme stejná jídla. Nakonec mi znovuotevření hal a hraní v lize pomohlo k moji vysněné váze. Za něco málo přes dva roky jsem zhubnul 42 kilo.

Před a po 

Něco pro holky :-)

4) Jak si váhu teď udržuješ?

Udržuji si váhu pouze sportem. Tím, že teď mám možnost víc sportovat. Nemusím svoji váhu tak hlídat a mohu si dovolit jíst jídlo, které mi vyhovuje i v množství, co potřebuji. Mimo hraní v lize si občas jdu zahrát s kamarády, zaběhat si, do fitka a nebo zaplavat.

5) Zůstala ti přesto nějaká neřest?

Od svého starého jídla jsem se plně oprostil a jím jinak. Samozřejmě, mám občas cheat meal (nezdravé jídlo) a nebo cheat day (podváděcí den). Hlavně, když jezdím na turnaje jako čárový rozhodčí, tak tam si dám normální jídlo a jídelníček neřeším, ale hned po návratu domů se vrátím ke svému jídlu. Normálně dodržuji režim 80:20 (80 % své stravy a 20 % zhřeším).

Ale naopak tím, že jsem zhubnul, vznikla mi nová neřest a to chuť na sladké, které jsem dřív nejedl. Potřebuji cukr na to, abych mohl fungovat a v ovoci mi ten cukr nestačí tak občas zhřeším a dám si třeba svůj oblíbený větrník a utiším potřebu a jsem připraven znova podávat výkony.

6) Co bys vzkázal hráčům, kteří chtějí zhubnout?

Nebude to vzkaz pouze pro hráče, ale pro všechny lidi, co chtějí se svojí váhou něco udělat. Nebojte se do toho jít. Připravte se, že to není lehký souboj sám se sebou, ale ten výsledek je úžasný. Hlavně dieta není hladovění, jako si někteří myslí, naopak pokud budete hladovět, ještě víc přiberete. Musíte se naučit vyvážit své jídlo tak, aby bylo plnohodnotné a vy naopak neměli hlad.

Hodně lidí je třeba tlustých jenom kvůli tomu, že nejí. Jejich tělo pak ukládá každé jídlo, protože je ve stresu a bojí se, kdy dostane další. Když jsem si připravoval krabičky, hodně kolegů v práci mi říkalo, že by takovou porci nesnědli a že to není dieta. Já ale věděl, že to sníst musím, abych neměl hlad a tělo mělo to, co potřebuje.

Zhubnutí mi vlastně dalo nový život, taková druhá šance pro to žít život naplno a bez omezení. Ikdyž je to už pár let, stále se učím s novým tělem žít a stále mě překvapuje, jaké limity dokáže pokořit.

Rád bych také vzkázal lidem, co zatím neřeší svoji váhu, ale jí podobně, jako jsem jedl já dřív. Vykašlete se na to a zkuste jíst aspoň trochu jinak. Budete mít lepší život a víc si ho užijete. Jak se svými blízkými tak třeba i se svojí rodinou.

Já teď mohu dovádět a blbnout se svými synovci a dělat bláznoviny a užívám si to neuvěřitelně.

7) Lehká otázka na závěr: Léto u vody nebo zima na horách?

Lehká? Mno pro mě ani ne. :-) Dřív bych řekl, že zima, protože jsem nesnášel léto kvůli teplu a pocení. Ale teď je mi v zimě hrozná zima, takže si užívám léto. Ale pokud bych si mohl vybrat tak rozhodně léto a vodu bych vyměnil za nějaký výlet a nebo za kurt a pořádně divoký zápas s klukama z ligy, protože jsou úžasní a vždycky je to bitva do posledního bodu.

Tím, že se potkáváme pravidelně, musíme jít za hranice, abychom toho druhého překvapili a udělali další bod. Kolikrát nás sledují lidi kolem a už jsem zažil, že se nás ptali, za jaký klub hrajeme, že to bylo úžasné sledovat.

Děkuji všem, co si můj příběh přečetli až do konce a třeba si z něj i něco vzali. A nebo jenom potvrdí sami v sobě, že je něco z toho aspoň trochu pravda.

Pokud by někdo chtěl poradit, nebo se zeptat, jak začít, nebojte se mi napsat zprávu, rád poradím, pokud budu vědět. Rád bych se s vámi rozloučil citátem, co řekl v jednom seriálu pan Somr "Člověk má jíst, aby žil a ne žít aby jedl."

Jirka Lev, hráč 1.-2. badmintonové ligy v Brně


Jirkovi moc děkuji za podělení se o jeho životní příběh. 

Terka Navrátilová - správkyně ligy v Praze a v Brně

Diskuze ke článku

Tomáš Holub
Tomáš Holub - Super, gratuluju 👍 🏸
22. ledna 2023, 19:36
David Jungblut
David Jungblut - Koubok dolu 👍 🏸
29. ledna 2023, 14:10
David Jungblut
David Jungblut - Klobouk dolu 👍 🏸
29. ledna 2023, 14:10
David Paulus
David Paulus - Klobouk dolů. Taky jsem v dietě. I když já budu spokojený když dám dolů 10 kg.
30. ledna 2023, 15:26
Olivia Zídková
Olivia Zídková - S radostí jsem přečetla Tvůj příběh, gratuluji Ti, dokázal jsi moc a v tom je opravdová síla mít vůli změnit svůj život k lepšímu ať je to v čemkoli. Děkuji🙏.
16. prosince 2023, 17:28
Prosím přihlas se pokud chceš komentovat. Nemáš účet na VAŠÍ LIZE? Zaregistruj se!

Platební metody

Platební metody